Představujeme startup Ethnocatering, netradiční pokrmy na váš stůl

V tomto rozhovoru zavítáme do světa dobrého jídla a kuchařek – migrantů. Jejich láska, radost a šikovnost v oblasti vaření je využívána v projektu Ethnocatering. Ten se zaměřuje na netradiční pokrmy z oblastí střední Asie či Blízkého východu, které servíruje na jakýchkoliv pořádaných akcích.

O čem váš projekt je?

Snad každý zažil nějaké školení nebo konferenci, kde se občerstvení omezilo na řízek a džus v lepším a chlebíček a rozpustnou kávu v horším případě. Tomuto řekl Ethnocatering dost. Jakoukoliv akci, kterou zákazník pořádá (oslavu, svatbu, raut, vernisáž, konferenci) obohatíme našimi netradičními pokrmy z regionu Kavkazu, střední Asie či Blízkého východu.

Ethnocatering je sociální podnik neziskové organizace InBáze, z. s. Nabízíme netradiční a autentické cateringové služby pro naše zákazníky, kteří se rekrutují z řad firem, veřejných institucí, neziskového sektoru i jednotlivců. Tato netradičnost a autenticita je docílena díky našim kuchařkám. Kuchařky pracující v Ethnocateringu jsou migrantky ve věku nad 50 let, které z různých důvodů (politických, sociálních, ekonomických) přišly, často s velmi pohnutými osudy, hledat nový domov do České republiky. Tyto ženy se nachází ve velmi složité životní situaci a jejich integrace bývá pozvolnější. Přichází prakticky s nulovým hmotným bohatstvím, ale s obrovským duševním bohatstvím – perfektní znalostí své domácí kuchyně.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?

Náš tým je, byl a bude směsicí různých kultur a národností. Každá jeho součást přináší do společného díla něco svého, neokoukaného a svěžího. V dnešní podobě máme osm zaměstnanců, z nichž je nadpoloviční většina cizinců. Dále pak zaměstnáváme desítky brigádníků, kteří zajišťují servis. Tým brigádníků záměrně necháváme namixovaný přibližně 50:50 mezi Čechy a cizinci.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?

Při práci s migranty a migrantkami, kterým se InBáze, z. s. věnuje, vyšlo najevo, že právě ženy nad 50 let jsou v mnoha ohledech velmi těžce integrovatelnou skupinou. Obtížně a pomalu se učí jazyk nebo často nemají pracovní návyky. Umí ale výtečně vařit. Několik chytrých hlav tak v roce 2006 dostalo nápad spojit příjemné s užitečným a založit sociální podnik, který toto přirozené know-how využívá a zároveň dává těmto ženám férovou práci, která je jim blízká. Od té doby si můžete na jakékoliv akci v Praze nebo okolí pochutnat na chačapuri, charčo, lamadju místo klasických řízků a chlebíčků. Pokud Vám tyto názvy nic neříkají, přijďte ochutnat.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?

Nejtěžší na začátku bylo nahradit absenci znalostí z gastro oboru. Nikdo neuměl jídlo a služby nacenit. To vše se dělalo tak nějak za pochodu a nevyhnuli jsme se chybám. Problematické bylo také ukočírovat přirozenou pohostinnost našich kuchařek, které zpočátku příliš nedbaly uvedených gramáží. Ekonomika projektu tím trošku trpěla. Toto vše se za těch deset let už dostalo na úplně jinou úroveň. Samostatnou kapitolou pak bylo absentující gastronomické vybavení. Zpočátku se vařilo u žen doma a jídlo se na akce vozilo taxíkem. Jedině velká odhodlanost a prvotní velmi dobré ohlasy nám toto pomohly překonat.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?

Aby překonali své obavy a začali jej realizovat. Tím myslím třeba to, že se o něm začnou bavit se zkušenějšími lidmi a získají zpětnou vazbu.

Na čem pracujete teď?

Nyní pracujeme na rozvoji a stabilizaci podniku. Rádi bychom zvětšili náš roční obrat a navýšili poměr větších zakázek. Toho chceme docílit hlavně cílenějším a intenzivnějším marketingem a PR.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.