Představujeme projekt Artedu, autory vzdělávacích akcí jako Sexposed, Učebny nebo REC

Spojit umění a vzdělávání je těžké, ale i zábavné. Ale vždy chvályhodné. Začtěte se do rozhovoru a možná se některých projektů Artedu zúčastníte. Tak hurá do zábavného vzdělávání, o němž už v 17. století hovořil Jan Amos Komenský.

O čem váš projekt je?
Artedu je spolek, který vymýšlí a realizuje umělecko-vzdělávací projekty různého charakteru pro různé cílové skupiny, rekrutující se především z řad laiků. Zcela obecně řečeno, snažíme se netradiční formou šířit osvětu o tom, že umění může být srozumitelné a obohacující i pro neumělce a že v mnoha oblastech se dotýká našich běžných životů. Například projekt Učebny, kterým jsme začínali, pracuje se studenty na středních školách. Ti dostanou možnost vytvořit společně s renomovaným umělcem dílo, které pak vystaví. Nepracujeme ale zdaleka jen se středoškoláky. REC jsou diskusní setkání s umělci, kde se můžete seznámit jak s nimi, tak s jejich dílem. Kolaborativní projekt Sexposed zaměřený na tematiku lidské tělesnosti, sexuality a HIV zase přináší současné umění do prostor neuměleckých vysokých škol. Spolupracujeme s VILOU Štvanice, organizujeme workshopy, plánujeme aktivity pro Pražské kreativní centrum a další ročník landartového festivalu Trsy.

Kdo všechno patří do vašeho týmu?
Původní tým měl tři členy, Barboru J. Pivoňkovou, umělkyni, Zdenku Švadlenkovou, pedagožku a lektorku, a Alenu Bartkovou, kurátorku. Záhy se však rozrostl o Evu Šmerdovou, kunshistoričku. V současnosti s námi pracuje ale i mnoho dalších lidí, například Markéta Bodoriková, která vnáší do našich projektů divadelní prvek, Petra Špačková, která má kromě jiného pod palcem akce spojené s hudbou, nebo Tomáš Roček, čerstvý absolvent FAMU.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Artedu je spolek, který vznikl na základě projektu Nad čarou. Ten se věnoval problematice vysokého uměleckého vzdělávání a uplatnění absolventů na trhu práce. Při práci na něm jsme narazili na spoustu zajímavých lidí a uvědomily si, že ve společnosti existuje mnoho dalších otázek a problémů, které se k tématu vztahují a že se rozhodně nedají omezit jen na vysoké umělecké školy. Chtěli jsme zprostředkovat zážitek z umění netradiční formou i dalším skupinám a hned na začátku jsme se „nabouraly“ na střední neumělecké školy projektem Učebny a pomalu postupujeme k neuměleckým univerzitám i široké veřejnosti.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Nejtěžší je samotná realizace a dotažení. Je krásné přicházet s novými nápady, to nám vždycky šlo. Většinou přijdeme s nápadem a až pak hledáme financování, snažíme se projekty nešroubovat na nabízené granty. Ale každá realizace pak vyžaduje mnoho úsilí, sebekázně, schopnosti komunikovat s mnoha lidmi a přesvědčit je o tom, že projekt má smysl. Na začátku jsme také fungovali naprosto bez financí, takže jsme je ani neměli za co zaplatit. Měli jsme ale štěstí na výjimečné osobnosti, které nám hodně pomohly. Když se ale projekt povede, ten pocit vynahradí vynaloženou námahu. Zároveň věříme v jejich smysl a to také pomáhá.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Vytvořte si dobrý tým, ve kterém se vzájemně respektujete a posloucháte. Buďte přesvědčeni o tom, že váš nápad má smysl. A nenechte se odradit prvním neúspěchem. Podporujte se. Zároveň se ale snažte být sebekritičtí.

Na čem pracujete teď?
Připravujeme další rok Učeben, RECu, zároveň finišujeme velkou párty projektu Sexposed. Nově jsme součástí Pražského kreativního centra, ve kterém plánujeme realizovat výtvarné workshopy a dva specifické formáty pro absolventy vysokých uměleckých škol a pedagogy.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.