Brainstorming může být horší než individuální myšlení, pokud se dělá špatně

Brainstorming je snad nejrozšířenější z technik, jak stimulovat skupinovou kreativitu a využíváme jej dnes a denně. Jste si ale jistí, že ho využíváte správně?

Technika brainstormingu byla publikována již v roce 1953 Alexem Osbornem, který ji popsal pomocí 4 snadných pravidel:

• Vyprodukujte tolik nápadů, co je ve vašich silách.
• Tvořte nápady co nejdivočejší.
• Stavte na nápadech, které vytvoří lidé kolem vás.
• Vyhněte se hodnocení nápadů ostatních.

Ačkoli brainstorming funguje pro mnohé dobře, už rok po publikování knihy Applied Imagination, kde byl brainstorming uveden, vyšla studie tvrdící, že technika nefunguje zase až tak skvěle. Metodika výzkumu byla jednoduchá. Psychologové nechali přemýšlet nad problémem 2 rozdílné skupiny lidí o čtyřech členech. Jednou to byly takzvané reálné skupiny, tedy čtyři lidé pracující pohromadě podle pravidel, která brainstorming stanovuje. Podruhé byly využity virtuální skupiny, kdy každý pracoval sám a jejich nápady se po odečtení duplicit sečetly. Vítězem studie se staly (pro mě překvapivě) virtuální skupiny.

Asi nejvýznamněji se tímto problémem zabývá duo pánů Michael Diehl a Wolfgang Stroebe z Univerzity Eberharda Karla v Tübingenu. Ti sečetli, že ani v jedné studii na toto téma neměly reálné skupiny lepší výsledky, než skupiny virtuální. Nikdy nebyla kvantita nápadů vyšší v podání brainstormingových skupin a to ani jednou z 25 zkoumaných příkladů. Dokonce přišli na to, že ve značné části reálných skupin byla produktivita poloviční. Zkoumána nebyla jen kvantita ale i kvalita; výsledek byl opět ve prospěch virtuálních skupin, u kterých bylo nalezeno větší množství dobrých nápadů.

Proč brainstorming nefunguje?

Důvodů, proč má brainstorming horší výsledky, je samozřejmě povícero. Nicméně to nebude chybou v jeho designu — však je využíván v řadě organizací, kde to s inovací myslí vážně — třeba v IDEO, jehož bývalý manažer a bratr zakladatele Tom Kelley se nechal slyšet, že „problém s brainstormingem je ten, že si každý myslí, že ho dělá [i když to tak není].“

Každopádně Michael Diehl a Wolfgang Stroebe ve své práci definovali další příčiny tohoto jevu:

• fenomén vyžírky — to jsou ti účastníci, kteří necítí potřebu se zapojit do generování nápadů a práci rádi nechají na ostatních, jelikož vědí, že výstupy jsou anonymní (a určitě bude na vině i jev sociálního zahálení),
• strach z hodnocení — je přítomný v některých členech skupiny a ti pak neříkají své odvážné nápady s tím, že se bojí odsouzení ostatních (i kdyby odsouzení bylo nevyřčené),
• zablokování.

Důvod, proč je poslední položka bez vysvětlení, je sporadický — je to náš viník. Výše uvedení ve své studii dochází k závěru, že právě zablokování je zodpovědné za většinu rozdílu v kvantitě nápadů mezi brainstormingovou a individuální skupinou.

Při brainstormingu mluví najednou pouze jedna osoba (více osobám by najednou nebylo rozumět) a to nám vytváří podstatný problém. Naše krátkodobá paměť není schopna vymýšlet nové nápady a zároveň schraňovat ty staré, které ještě nebyly vyřčeny. Tudíž, pokud jsme blokováni v prezentaci našich myšlenek v zájmu toho, aby někdo jiný dořekl ty své, pak se celkem jednoduše může stát, že je zapomeneme. Zablokování vysvětluje i další jev, dobře pozorovatelný při brainstormingu: čím větší máme skupinu, tím méně nápadů na hlavu vyprodukuje. Čas tlačí a na každého není čas.

Medicína pro brainstorming

Není třeba brainstorming hned zatracovat, stačí ho lehce upravit a bude fungovat jako zamlada. Zkuste následující postup:

1. Před tím, než se skupina sejde, dejte členům nějakých dvacet minut na individuální přípravu. Tímto se vyvarujete situace, kdy předem připravené nápady budou zapomenuty či zamluveny a navíc to donutí moderátora diskuse připravit dobře strukturovaný popis problému.
2. Začněte se skupinovou prací, ale vyvarujte se pouhého čtení položek na seznamu. Všechny nápady, které vyplynou z diskuse napište na tabuli nebo na papír. Motivujte účastníky, aby si všechny své nápady hned zapisovali, než je zapomenou.
3. Jako moderátor si hleďte toho, aby participovali všichni.
4. Na konci sezení by měly být takřka všechny nápady probrány (na všechny pravděpodobně nezbude čas).

Nyní víte, na co si dát při brainstormingu pozor, teď můžete zkusit vymyslet i další způsoby, jak ho vyléčit. Podělte se o to, prosím, v diskusi.

Brainwriting na závěr

Už několikrát jsem se zmínil, jak důležité je si všechno psát. Na přetřes přichází brainwriting, tedy psaní vzané do extrému a nasazené na logiku brainstormingu. Brainwriting je způsob, jak pracovat ve skupině a přesto mít individuální prostor ke generování nápadů. Není to ani složité: podobně jako u brainstormingu si všichni sednou u jednoho stolu, ale nyní si vezmou tužku a papír. Jeden papír je umístěn i ve středu stolu tak, aby na něj každý dobře dosáhl a dobře ho viděl. Moderátor přednese problém a každý účastník sepíše (nebo nakreslí) nápady na svůj papír a poté své poznámky vymění za papír ve středu stolu. Papíry tímto způsobem putují, každý má právě jeden a stejně tak jeden zůstává na stole. Když si účastník vezme papír ze středu, přečte nápady a s ostatními na nich pracuje. Pakliže jsou nápady vyčerpány, papíry se vymění a diskutují se další.

Úmyslem je různými způsoby spojovat jednotlivé nápady a dát každému možnost aktivně se podílet na tvorbě řešení. Dokážu si představit, že to bude fungovat dobře i online, kdy budu komentovat nápady ostatních a při tom s ostatními mluvit (například přes Skype).

Co vy a brainstorming? Máte nějaké další postřehy o jeho limitacích a jejich možná řešení?

Michal Pulda

http://www.probermeto.cz

Zdroje:

„Image courtesy of David Castello / FreeDigitalPhotos.net“.