FOREWEAR: Z nepotřebného oblečení vyrábíme funkčně-designové výrobky

V květnovém článku jsme představovali projekt Výměna oblečení. Jeho autorka Markéta Borecká se rozhodla svou myšlenku posunout dál a spolu se Zuzanou Jurovou rozjíždí sociálně zodpovědnou společnost FOREWEAR. Přinášíme vám další rozhovor o vznikajícím startupu.

O čem Forewear je a co přináší?
Projekt FOREWEAR, vznikl z původní Výměny oblečení, řeší problém nenošeného oblečení, které spoustě lidem leží bezúčelně ve skříni. Jsme dvě holky, které se snaží zachránit oblečení, které již lidé nenosí a často končí na skládkách. Sbíráme ho na firemních akcích a bazárcích a třídíme. Část pomůže lidem v nouzi (např. klienti Sue Ryder a OS Borůvka) a ze zbytku nám v chráněných dílnách vyrábějí krásné i praktické, funkčně-designové výrobky (obaly na mobily, tablet, zápisníky, atd.). Tyto ekologické výrobky jsou prodejné koncovým zákazníkům, ale využívají je také firmy jako obrandované dárky pro zaměstnance, partnery a stážisty. Podporujeme takto zodpovědný společenský konzum, udržitelnost a životní prostředí, a dáváme práci znevýhodněným lidem v chráněných dílnách. V květnu 2013 jsme vyhráli mezinárodní soutěž Social Impact Award 2013 pořádanou HUB Praha a od té doby se s plným nasazením věnujeme rozvoji tohoto pěkného a smysluplného projektu.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Po vítězství v soutěži SIA 2013 řešila Markéta těžkou situaci, kdy přemýšlela, zda se má výhry vzdát. Všichni její kamarádi z Výměny oblečení totiž odcestovali do světa a Markéta na vše zůstala sama. V tu chvíli ale díky náhodě poznala Zuzku a přijala ji do týmu projektu, a tak začal vznikat FOREWEAR.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Organizátoři Výměn oblečení požádali účastníky, aby kromě oblečení donesli také látky, které mají doma a nevyužívají je. Z těchto látek nechali v chráněné dílně ušít 20 tašek, které potom na další akci prodali. Právě výroba nových předmětů a zároveň podpora klientů chráněných dílen tím, že jim dáme zakázku, byly stěžejní myšlenkou, které jsme se držely. Začaly jsme pátrat, jaké nové materiály lze vyrobit recyklací textilu, a když jsme měly materiál, vymyslely jsme výrobky. Ty nám navrhli designéři BOA. Časem se tak uzavřel koloběh oblečení, které sbíráme například ve firmách a necháváme zpracovat – poté se toto oblečení do firmy vrátí v podobě nových výrobků.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Nejtěžší byl začátek, kdy se teprve formovala myšlenka, čemu konkrétně se v projektu budeme věnovat, zda budeme oblečení jen sbírat, a tím se snažit vydělat, nebo zda budeme z oblečení něco vyrábět. Každá fáze vývoje firmy má svá úskalí a momentálně je nejtěžší vše ukočírovat (procesy, logistiku, finance) a neztratit se v tom. Také se nenechat odradit dílčími neúspěchy, kdy zdaleka vše nejde jako po másle a každý den řešíme nějaký nový „problém“. Další, co je těžké, je rozjet business tak, aby Markéta stále nemusela sahat hluboko do své kapsy, ale abychom si prostřednictvím projektu na sebe vydělaly.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Doporučila bych, aby se každý zamyslel, zda ho bude opravdu bavit realizovat svůj nápad, pokud ano, tak si povídat s každým a o všem, co je v současné chvíli třeba trápením. Názory a nápady ostatních lidí pomáhají, aby se člověk neuzavřel ve své hlavě, potom totiž ani nemusí vidět zásadní chyby, které dělá. Také je důležité vše dělat krůček po krůčku a nechtít chleba namazat po obou stranách 🙂 Markéta by doporučila obrnit se skalní trpělivostí a vytrvale jít dál za svým cílem, na každý neúspěch vždy hledat cesty, jak ho zvrátit, obejít, využít. Budou to nervy a bezesné noci, ale pokud se to pak povede, bude to stát za to! 🙂

Na čem pracujete teď?
Nyní řešíme jak se co nejlépe naučit zkoordinovat zakázky, které máme. Stále vymýšlíme, co je kde třeba zlepšit a co nám může pomoci být co nejvíce časově efektivní. Důležité je pro nás získávání zakázek od firem na stovky kusů výrobků – takovým způsobem pak budeme schopny udržet projekt při životě.

Děkuji za odpovědi a přeji ať se projektu daří.

Foto: Evenue photography