Melogee. To je hudba a zase hudba
Projekt Melogee co nevidět zprovozní prostor, v němž můžou hudebníci sdílet a rozvíjet své hudební nadání. Nám ho v rozhovoru přibližují zakladatelky Blanka Pauerová a Veronika Kynclová.
O čem váš projekt je?
Naším cílem je zjednodušit lidem (primárně těm, kteří se chtějí hudbě věnovat ve volném čase, amatérským hráčům nebo začínajícím hráčům) cestu k hudbě. Protože jsme identifikovali několik bariér, kvůli kterým se hudbě nevěnují, a to například že nechtějí do nástroje na začátku investovat, nemohou hrát doma, neví, jak začít nebo na koho se obrátit, protože nemají s hudbou tolik zkušeností. Chybí jim nějaká komunita. A často jim chybí taky motivace.
Co přesně děláte, abyste jim pomohli?
Jednou z našich činností je organizování workshopů a akcí primárně zaměřených na to, aby si účastníci nástroje zkusili a zjistili, jak začít nebo jak se zdokonalit. Nicméně bychom hlavně chtěli vybudovat prostor, takovou sdílenou zkušebnu hudebních nástrojů pro individuální hráče, kam by mohl přijít kdokoliv na nástroj cvičit. Proto náš projekt přirovnáváme k „hudebnímu fitku“, a to z toho důvodu, že náš nápad kopíruje koncept a business model fitness centra, ale je napasovaný na hudbu a hudební nástroje. Pro více informací se můžete podívat na naše stránky www.melogee.cz, které během ledna „spatřili světlo světa“.
Kdo všechno patří do vašeho týmu?
Jsme 2 kamarádky, které se poznaly na vysoké škole. Blanka pracuje jako produktová manažerka a hudbě se amatérsky věnuje ve volném čase. Verča pracuje jako OSVČ, dělá lektorku a HR konzultantku, ve volném čase učí hru na housle.
Začínají nám však ve volném čase pomáhat další lidé, kteří se nám ozvali sami od sebe, za což jsme moc rády.
Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Obě máme rády hudbu a rády se jí věnujeme. Obě jsme měly taky zkušenost s tím, jak to může být občas těžké, když se chce někdo hudbě ve volném čase věnovat. Přemýšlely jsme, co by nejen pro nás mohlo být řešením, a tak jsme se začaly ptát dalších lidí kolem nás, co řeší v souvislosti s hraním a učením oni samotní. Vyslechly jsme si spoustu názorů a myšlenek, a když jsme to daly dohromady, spoustu věcí se nám opakovalo. Zjistily jsme, že pro spoustu lidí může být hraní na hudební nástroj až moc velká věc třeba proto, že neví jak začít, přijde jim to těžké, nemají možnost si nikde zahrát, nechtějí do nástroje investovat anebo jim chybí parťáci na hraní.
Na základě těchto informací jsme začaly rozvíjet náš nápad / řešení, a to vybudovat sdílený prostor, který bude hraní uzpůsobený, kde budou k dispozici nástroje, na které budou moci lidé hrát, a kde budou mít možnost se potkávat s dalšími lidmi, kteří se hraní chtějí ve volném čase věnovat. Chtěly bychom také okolo Melogee vytvořit síť lektorů, s nimiž si zákazníci budou moci domluvit individuální lekce a kteří budou zároveň nabízet skupinové lekce a workshopy. Chceme ale, aby zodpovědnost a kontrola nad učením zůstávala na straně těch, co se učí.
Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Práce s vlastním sebevědomím. Na jednu stranu jsme nápadu od začátku dost věřily, dostávaly jsme na něj dobré ohlasy a vše nám zapadalo a dávalo smysl. Nicméně jsme si nebyly jisté, jestli nápad bude mít stejný ohlas, až ho opravdu zrealizujeme a jestli nevymýšlíme něco, co nebude dávat smysl a jestli si to nemalujeme moc růžově. Byly tedy chvíle, kdy jsme musely překonávat tuhle nejistotu, ať už jsme o nápadu někomu vyprávěly, nebo jsme počítaly business plán. Tyhle pocity se sice objevují stále, ale už v mnohem menší míře.
Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Jít do toho a učit se, i když to není snadné. Nicméně s každým dnem to jde o trochu lépe. Je důležité si uvědomit, že je normální, když se člověk začínající s podnikáním někdy cítí blbě, má strach nebo cítí nejistotu. Takové momenty tam zkrátka jsou a ještě budou. Ale když se něco podaří, tak to za to stojí.
Na čem pracujete teď?
Našly jsme prostor na Plzeňské 70, tak pracujeme na tom, abychom ho mohly v tomto roce otevřít. Do té doby chystáme pár hudebních workshopů. Je to pro nás taková odměna zvednout hlavy od počítání a plánování a jít si taky na chvíli zahrát, ještě než budeme mít k dispozici náš prostor.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.
Foto: Blanka Pauerová