Nápad s prohlídkami Prahy očima bezdomovců boduje v mezinárodních soutěžích

Projekt Pragulic v roce 2012 vyhrál soutěž Social Impact Award. Studenti Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Tereza Jurečková, Ondřej Klügl a Katarina Chalupková přišli s nápadem pořádat prohlídky Prahy vedené lidmi se zkušeností života bez domova. Zaměstnávat bezdomovce jako průvodce napadlo spolužáky náhodou při jízdě v metru. Teprve později zjistili, že podobný projekt již funguje v Londýně.

Na procházkách s Pragulicem turisti poznají například místa, kam se bezdomovci chodí ukrývat před mrazem. Mohou tak vidět město jinýma očima a poznat blíže život těch, kdo žijí v jeho ulicích. Pro průvodce je projekt možností, jak znovu získat práci. Pragulic spolupracuje s podobně zaměřenými organizacemi jako je například Armáda spásy, Naděje či Nový prostor.

Za poslední rok se projekt pěkně rozběhl a teď sbírá jednu cenu za druhou. O výhrách v mezinárodních soutěžích a o tom, co to znamená pro bezdomovce, si s Terezou Jurečkovou povídala Kristýna Gavriněvová.

Proč zrovna teď přišla taková série ocenění?
To trvalo dlouho. Například do té soutěže o cenu ERSTE jsem podávala přihlášku loni v září nebo říjnu a teprve teď to bylo vyhlášeno. Je to opravdu běh na dlouhou trať! To, co se tenkrát událo, se teď zúročuje.

Co ty výhry znamenají pro vaše průvodce?
Pro ně je důležité to, že my budeme moct pracovat efektivněji, že díky tomu pro ně můžeme připravovat nové věci, že budeme mít celý program. Už nepůjde jen o peníze, aby měli výplatu, ale budeme se o ně moct starat i jinak v těch základních potřebách. Konkrétně jim chceme zajistit stravenky a tramvajenku, pak připravujeme systém tréninku, dalšího vzdělávání a jazykové kurzy. Budeme mít i mentorský program – původní průvodci budou dělat mentory těm novým. A budeme mít taky „buddy program“, každý průvodce dostane k sobě jednoho dobrovolníka, který mu bude pomáhat s právními věcmi, vyřizovat dokumenty… Prostě mu bude po ruce. To je pro ně strašně důležité – mít člověka, kterému můžou zavolat.

Nemáš někdy pocit, že pro samé soutěže nemáte čas na práci?
Je to tak, soutěže i média zaberou hodně času. Ale bez těch soutěží bychom zatím neměli dost peněz, kontakty, ani to know-how, které tím získáváme a investory. Ideální by bylo mít jednoho člověka jenom na to. Ale pracujeme na tom. Teď zrovna připravujeme nový web, budeme využívat metodu „web directing“, takže to bude celé jako takový příběh. Zamýšlíme se nad tím, pro koho to děláme, jak se v tom zorientovat… V září by se měly nové stránky spouštět!

Co je teď tvůj hlavní úkol?
Teď nám začíná nábor nových průvodců, který mám na starosti. Budeme na to muset najít ještě jednoho člověka, který by s námi nejlépe spolupracoval i dál. Měl by to ideálně být sociální pracovník, protože v téhle oblasti nám to ještě trochu skřípe. Potřebujeme člověka, který vydrží pracovat s bezdomovci, být s nimi opravdu v kontaktu, pomáhat jim řešit jejich problémy.

Takže i v Praze ještě máte kam růst?
Máme naší základnu průvodců, kteří jsou super a s těmi počítáme, ale víme, že teď se to musí trochu rozrůst, chtěli bychom kolem deseti průvodců. To je takový ideální počet, aby se to dalo ještě organizovat.

A jak si představujete to globální rozrůstání?
Už máme nějaké nabídky ze zahraničí. Jsou to většinou organizace, které pracují s bezdomovci, ale i individuální zájemci, kteří jsou třeba víc podnikatelsky zaměřeni. Chceme jim nabídnout takový balíček rad, jak to dělat. Co a kdy je potřeba zařídit, jak přistupovat k těmto lidem. A podporu z naší strany. Měli bychom už tou dobou být zavedená organizace. Když si otevřeš pobočku nějaké nadnárodní organizace a máš už její jméno, tak je to něco jiného, než když něco rozjíždíš sama.

A nebudete pak muset změnit název?
Uvažujeme nad tím, ale ještě se potřebujeme poradit s dalšími odborníky. Když člověk ví, co to znamená, tak je jasné, že „Pragulic“ se váže na Prahu, ale pro hodně lidí je to zcela abstraktní název, který nic konkrétního neznamená, takže by se dal použít i v zahraničí.

Je vaším ideálním cílem byť jednoho člověka dostat z ulice?
To naším cílem není, protože to není reálné. Ale řekli jsme si, že na tomhle budeme co nejvíc pracovat a budeme sledovat, jak se naši průvodci posouvají. Víme, že to je běh na dlouhou trať, trvá to roky. Ale my sami si třeba po dvou letech řekneme, jestli se něco změnilo, jestli to mělo smysl. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby si našli bydlení a nějakou stabilní práci. Za to bychom byli strašně rádi.

Podílejí se vaši průvodci na tom, jak váš podnik funguje?
Ano, to mám na tom strašně ráda. Spoustu nápadů přijímáme od nich a oni nám říkají, co jim chybí nebo co by chtěli dělat jinak. Tak to bylo od začátku. Už od prvního školení sami říkali, co by chtěli mít cílem těch prohlídek a jaké tam chtějí mít lidi. Třeba Honza je bývalý kreativec, takže s ním spolupracujeme na různých kampaních, má skvělé nápady. Máme pravidelná setkání a tam můžou všichni přinášet podněty, v čem by se například chtěli vzdělávat, co potřebují, v čem mají problém nebo jak bychom mohli fungovat jinak.

Zaměstnali byste někoho bez domova i jinak, třeba jako účetního?
Určitě, kdybychom někoho takového našli, rádi bychom využili jeho znalostí.

Jaký máte vztah s jinými organizacemi, které dělají takové prohlídky s bezdomovci jinde?
Taková organizace funguje například v Londýně, v Německu, v Nizozemsku. My jsme v kontaktu s těmi londýnskými, jmenují se Unseen Tours. Chceme se za nimi jet podívat, abychom se něco přiučili. Chtěli jsme to udělat už dávno, ale nevyšel na to čas, tak snad konečně teď na podzim.

A proč to oni nerozjeli v jiných městech?
Myslím, že ani nechtějí. Vznikli jako malá iniciativa. Jednou šli v zimě rozdávat bezdomovcům ponožky a napadlo je založit organizaci, která se postupně rozrostla a začala dělat prohlídky. Ale asi nemají ambice to rozšiřovat.

A jaká je vaše motivace to rozšiřovat?
My jsem se vydali víc cestou sociálního podnikání. Takže pokud chceme, abychom se nějak finančně udrželi, tak to musíme rozšířit. A naše služba je dobře stavěná na to, aby se dala replikovat v dalších městech, takže mi přijde škoda to nezkusit. A ten dopad pak může být o to větší. Připadá mi skvělé to vyzkoušet. Taky proto, že to u nás ještě nikdo nedělá – rozšířit český společensky prospěšný podnik do zahraničí je prostě výzva. A to mám ráda.

Máte teď podanou přihlášku do nějaké další soutěže?
Zatím ne, ale až se zase něco objeví, tak to určitě podáme.

Text: Kristýna Gavriněvová

Foto: Tomáš Česálek